Úvodní slovo

 

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

Dynamika vývoje našeho oboru vyžaduje nejen intenzivní kontinuální vzdělávání nás všech, což je mimochodem jeden z hlavních smyslů pořádání odborných konferencí, ale i občasné zamyšlení nad racionálním propojením tradiční neurologie s nejnovějšími poznatky a jejich korektní translací do klinické praxe. Neurologie a její jednotlivé subspecializace se dramaticky mění, staré je relativizováno a nové mnohdy až nekriticky adorováno. Na druhé straně se nemalé části pacientů stále nedostává ani standardní péče. Na přehlednosti pak bohužel nepřidávají současná média či stále výrazněji penetrující sociálních sítě. Ocitáme se v zajímavé fázi vývoje našeho rozrůstajícího se oboru, která je fascinující a zneklidňující současně.

Rádi bychom, aby letošní 31. český a slovenský neurologický sjezd a 29. česko-slovenský epileptologický sjezd významně přispěly do diskuse o vývoji neurologie a epileptologie, posílily význam tradičního pojetí klinických oborů, které jsou však otevřené novým podnětům, a současně umožnily připravit se na další vývoj, který nás v budoucnosti čeká. Naším cílem je připravit letošní sjezdy takovým způsobem, aby byly zajímavé a přínosné jak pro praktické neurology, tak pro neurovědce pohybující se v oblasti spíše experimentální neurologie a epileptologie. Pevně věříme, že odborný i společenský program, který se již v této době pomalu rýsuje, budou pro všechny dostatečně přitažlivé a současně smysluplné.

Dovolte mi tedy pozvat vás co nejsrdečněji na letošní neurologický a epileptologický kongres, které se budou opět po několika letech konat ve Městě, které musím*.

Prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D.
předseda sjezdu

* Jan Skácel: Odlévání do ztraceného vosku (1984)